Mise Kalafuna

8 - 10.2.2008

V pátek se nás na autobusovém nádraží v Luhačovicích sešlo pět. Já Mamut, Žužu, Lucka, Radka a Evča.
Z Luhačovic do Zlína a následně do Napajedel jsme jeli autobusem. Cesta uběhla rychle, jen hodinu a půl. Na nádražíčku jsme vystoupili už za tmy a cestou na tři kilometry vzdálené stanoviště se na nás lepili takzvaní špezy, kteří kontrolovali, jestli jdeme správnou cestou.Na místě jsme našli boudu, ve které byly postele, kýble na brambory, kladívko a pilka, kterou jsme použili na přípravu dřeva na pečení kuřete.
A když jsme řezali dřevo, bafnul na nás náš kontakt. Radka jako nejstarší člen týmu šla za ním a za pět minut přišla zpátky. Na zádech měla dva křížící se trojúhelníky a mapu, na které byl vyznačený les zvaný Obora. Po chvíli přemýšlení jsme dospěli k názoru že šest vrcholů trojúhelníku, představuje šest týmů, kteří dělají taky dřevo na oheň. Také jsme dostali tři obálky ve kterých byly úkoly jako rozdělat oheň, najít stanoviště ostatních týmů a připravit poživatelné kuře. Radka se Žužu s pomocí ostatních rozdělali výheň, a už bez pomoci ostatních se dali do pečení. Já Lucka a Evča jsme šli podél lesa, kde jsme vytušili nejbližší oheň. A opravdu, po půl kilometru jsme došli k posedu, u kterého byly stany našich napajedelských starých známých.

Tak jsme je umělecky zdokumentovali a šli jsme dál, už se stínem ostatních týmů. U úzkého potůčku tábořili zřejmě Otrokovice. Dál už to šlo rychle, až na překážky v podobě bažin.
Když jsme se vrátili k našemu tábořišti, s chutí a hladem jsme se zakousli do grilovaného kuřete. Po vydatném jídle jsme postavili stany, a uložili jsme se k spánku. Ráno se nám ani trochu nechtělo z vyhřátých spacáků, ale nakonec jsme se z vyhřátých stanů vyhrabaly a začali jsme balit. Po otevření SOS obálky, jsme zjistili, že se máme dostavit na místo vyznačené na mapě v době mezi 7:30 a 8:30. Balení jsme urychlili a vyrazili jsme na vyznačené místo. Na místě jsme si dali na pokyn organizátorů závodu rozcvičku a pak jsme obdrželi tři obálky (s místy na které jsme museli dojít, úkoly a průběžnými úkoly - nakrmit kačeny, udělat poutavé video) a žetony. Každou půl hodinu jsme vytáhli úkol, se kterým jsme si pohráli (sněhulák, udělejte fotku s co největším počtem lidí). A když jsme se setkali s jiným týmem, tak jsme si hodili kostkou o žeton.
S velkým úsilím jsme před pátou dorazili k poslednímu místu, a to k domu dětí a mládeže, kde na nás čekali organizátoři, ostatní, rychlejší týmy a horký čaj. Postupně přicházely ostatní týmy a o půlnoci jsme zalehli do spacáků. Byl to zasloužený odpočinek. Další den proběhla prezentace fotek, poutavých videí, hlasování o nejlepších fotkách, součet žetonů, a vyhlášení vítězů. Potom se všichni rozloučili a my vyrazili na autobusové nádraží, odkud jsme šli zpátky, protože housacary jezdí z jiné zastávky. Na tuto akci jsme přijeli poprvé, ale určitě ne naposled. Snad bude příště víc sněhu…

Kdo chce vědět víc - může se mrknout sem
Zapsal: Mamut

Kalafuna
Junák Pozlovice - Email: junakpozlovice@seznam.cz - 2007     poÄŤĂ­tadlo.abz.cz