RIKITANŮV MEMORIÁL

Staré Hutě 2. února 2008

Je brzo ráno - přesněji řečeno 6:45 - a skupinka skautů stojí na nádraží v Luhačovicích. Dneska se totiž koná ve Starých Hutích Rikitanův memoriál a my se rozhodli, že je tam poctíme naší účastí.

Jelikož autobus který nás tam má dopravit jede z Uherského Hradiště, jedem tam vlakem. Všichni jsou už v kupé jenom Kobra chybí, což pro ni je typické, naštěstí dorazí v čas. Nakonec se nás ve vlaku sejde celkem 11 a tak můžeme utvořit tyto dvojičky: Bára a Dandy, Wilík a Čmelda , Katka a Cobra, Mamut a Jirka. Oskar, Lucka a Alča jedou jako psychická podpora a rozhodčí.

Už ve vlaku se přesvědčíme, že Oskar asi nemá svůj den, nemůže totiž najít lístky, které si právě schoval do kapsy. Po chvilce hledání je nakonec nalezneme my v jeho bundě. Když vystoupíme z vlaku v Uherském Hradišti zjistíme, že nám autobus asi ujel. Oskar se chvilku snaží dovolat organizátorům závodu, ale po chvíli to vzdává. Vtom okamžiku Mamuta asi něco osvítí, protože vyřkne památnou větu: "Oskare a nejel ten bus náhodou z Brodu ? " Oskar usoudí že má Mamut asi pravdu a tak začne plánovat. Na blízkém nádraží zjistíme, že nám nejbližší autobus jede asi za hodinu. Závody bychom už asi nestihli a tak se Oskar vytasí s plánem B. Závodit už se dneska nebude a tak se radši projdeme. Busem dojedeme do Chabaně kde se podíváme na Sekvoji obrovskou
Ještě než jsem se mohli podívat na tento obrovský strom, museli jsem se vyškrábat do prudkého kopce. Ale stálo to za to! Sekvoje je opravdu obr, a to jsme se dozvěděli, že je to prcek oproti těm v Americe. Najednou Oskimu zazvonil mobil. Volal Bufi a divil se, jak to, že nejsme na závodech. Oskar mu vysvětli že jsme u sekvoje v Chabani a taky jak jsme se tam dostali. Oskar chvíli mluvil, chvíli zaraženě poslouchal, potom se usmál a zakřičel:,,Stoupněte si do dvojic!" Ani ne za dvě sekundy jsme stáli poslušně ve dvojičkách. Oskar nahlásil jména a příjmení a zavěsil. Potom jsme se konečně dozvěděli obsah telefonátu. Autobus opravdu jel z Uherského Brodu, ale pořadatelé se rozhodli že by to bez nás nebylo ono a tak se nabídli že pro nás dojedou auty. Rychle jsme seběhli kopec a čekali na odvoz. Dojeli dvě auta, Jedno z nich, ale byla dodávka, takže pár vyvolených jelo normálním autem (samozřejmě jsem tam já nemohla chybět) a ostatní se vezli dodávkou. Prý to byla docela sranda, jet potmě na dlaždičkách a zvláště pak při zatáčkách (a ne že by jich tam bylo málo).

Po dojetí jsme se dozvěděli že za chvíli startujeme. Já a Dandy jsme startovali po Wilíkovi s Čmeldou. Hned jak jsme se dostavili na start začalo pršet. Rozhodčí na startu byli velmi příjemní, vtipní a motivovali nás ať vyhrajeme."5-4-3-2-1………..Start!" Vyběhly jsme.
Hned za zatáčkou na nás čekala morseovka, kterou jsme zvládly docela obstojně, ale zmokly jsme při ní až na kost. Po kratičkém běhu jsme dorazily k dalšímu stanovišti a to ke "Kimovce." Zhruba minutu jsme se dívaly na 16 předmětů a měly jsme si je všechny zapamatovat. A my ( hlavně díky Dandy) si je zapamatovaly. Odhlásili jsme se a utíkaly dál do kopce. V půlce kopce na nás čekal odhad vzdálenosti. Zhruba jsme odhadli výšku stromu a rozhodčí nás poslal dál. Nahoře na kopci byli azimuty. Udali jsme stupeň, který nám nařizovala cedulka a začaly krokovat 70 metrů. Po půlhodinovém pátrání jsme začaly propadat depresím, jelikož jsme ten azimut nemohly najít. Nakonec jsme nějaký našly, ale asi nebyl náš. Přesto jsme pokračovaly dál - tentokrát dolů z kopce. Následovaly další úkoly, mezi nimi samozřejmě nemohlo chybět rozdělávání ohně ( které jsme zvládly na první pokus), uzlování, zdravověda, poznávání přírody….atd. Už jsme byly skoro u cíle když to mě a Dandy podklouzlo a my spadly do bahna. Vstaly jsme a za chvíli spadly znova. Takže do cíle jsme dorazily úplně špinavé a mokré.



Došly jsme k našim baťohům, kde už na nás všichni čekali. A byli podezřele čistí. Zjistily jsme, že už se všichni stačili převléct do čistých věcí a když nám Eliška ukázala svoje závodní kalhoty tak jsme uznali, že udělala dobře, když se už převlékla. Já jsem si samozřejmě čisté oblečení zapomněla, takže jsem byla největší čuně. Vyhodnocení se mělo uskutečnit až za delší dobu a tak jsme začali blbnout. První jsme si zahráli tři klacky a když jsme skončili, tak jsem už s mýma špinavýma kalhotami nevybočovala z řady. Potom někoho napadlo, že bychom si mohli něco namalovat na obličej bahnem. Bylo to dost šílený, ale i tak to někteří jedinci udělali. Opět se potvrdilo, že jsme pozlovští dementi. Oskarovi to ovšem jako dobrý nápad nepřišlo a tak byli donucení umýt si ty obrazce na svém ksichtíku. To už ale byly výsledky připravené a tak se svolal nástup.

Od nás se nejlíp umístila hlídka skautek I a to Katka a Cobrou, které byly druhé. Mamut s Jirkou doběhli třetí a duo Čmela-Wilík obsadily čtvrté místo. Dandy a já jsme byly "diskva" kvůli azimutům, ale uklidnilo nás to, že jsme nebyly jediné, které na azimutech ztroskotaly. Potom už jsme nasedli do autobusu a vyjeli směrem Luhačovice. Konečně jsme se dokodrcali domů a tam na nás čekaly maminky, které byly vyloženě šťastné z našeho oblečení. Přesto si nás odvážně naložily do aut a vezly domů k desinfekci a teplému pozdnímu obědu.
Zapsala: Bára

>
Junák Pozlovice - Email: junakpozlovice@seznam.cz - 2007     poÄŤĂ­tadlo.abz.cz