Mise KALAFUNA 2009



Tak a je to, už jedem. To znělo nám všem v hlavách, když jsme seděly v autobuse, který jel do Buchlovic na skautské závody, Kalafunu. Všechny jsme se trošku bály, protože Kalafuna je nejvíc nejšílenější závod na kterém jsme byly a budem. Jely jsme čtyři: Klíště (Terka Hájková), Čmelda (Eliška Heinzová), Sloňa (Toňa Turzová) a Lucík (Lucka Musilová). V Buchlovicích se k nám měl přidat Rudy který s námi závodil. Sranda začala už v autobuse, jelikož Klíště neměla kde sedět tak padala na podlahu, pak jsme začaly hrát hoňku, což bylo trošičku obtížné, protože v autobuse je docela málo místa, ale nám to nevadilo.

Jakmile jsme dorazily do Buchlovic, zavolal nám Rudy ať na něho a ostatní počkáme a půjdem na Buchlov spolu, jenže…Rudy a spol. si dovezli zadky až pod Buchlov, takže jsme na Buchlov šlapaly samy. Byly to asi čtyři kilometry, ale ve sněhu nám to připadalo jako deset, ale zvládly jsme to. Jakmile jsme došly k hospodě kde jsme měly přespat tak už nám bylo hej. Pozdravily jsme se s ostatníma a začaly hrát karty. Jelikož to Sloňi moc nešlo tak musela plnit ‚‚pár" úkolů, například musela strčit hlavu do sněhu. Myslely jsme si, že v noci se nebude nic dít, ale opak byl pravdou. Vedoucí nás vytáhli až k hradu a tam nám řekli , že jsme obžalované ze silného a pobuřujícího smíchu a načmárali nám na obličej draka Pak jsme se valily zpátky do hospody. Mezitím jsme asi třikrát spadly a smály se tak, že jsem si myslela že nás za to zavřou. Pak jsme se najedli a začali se bít o místa k spánku, nevím jak jsme to zvládly, ale usnuly jsme.

Vzbudily jsme se až další den v 6.15. Jenže jsme se měly vzbudit až za pět sedm, proto jsme byly seřvány, že děláme bugr a tak jsem si šly dát snídani. V 7.45 jsme vyšli z hospody i s Rudym a dostali jsme impuls v podobě SMS zprávy. Dali nám náležité informace a pastičku která nesměla za celou cestu sklapnout. Řekli nám ať už vypadnem a že máme jít na Barborku. Došli jsme tam a začali jsme se slaňovat z docela kolmé skály. Poté co jsme se slanili nám sdělili že máme valit na Buchlovský kámen. To by nebyl takový problém, ale kámen úrazu byl v tom že jsme se při tom měli držet za ruce a nemluvit celou cestu. Slezli jsme z kopce a nějaký…skaut kolega nám zdeformoval pastičku tím, že po ní určitě nechtěně hodil sněhovou kouli. Přešli jsme to ne tak docela v klidu, ale vyrovnali jsme se s tím tak, že jsme hodili sněhovou kouli po jejich pastičce, jak říká Chamurabiho zákoník: oko za oko, zub za zub. Došli jsme na Buchlovský kámen a otevřeli první obálku ve které byl úkol. Moc radosti nám však neudělal, protože jsme měli řezat železo, které jsme nějak upižlali a vyrazili na Vlčák. Mezitím jsme dostali průběžný úkol a to získat co největší počet podpisů od kolemjdoucích na syrové vajíčko. Na Vlčáku jsme dostali další úkol - chytnout se za ruce a běhat stokrát kolem stolu. Pak jsme vyrazili na Bunč a tam jsme otevřeli obálku s dalším úkolem. Seskládat poslepu mozaiku z tvrdého papíru. Stihli jsme to za čtyřicet minut, ale nám to nevadilo. Vydali jsme se na Komínky a další úkol byl nakreslit erb rodu z Buchlova jednou tužkou a za ráz všichni dohromady. Pak jsme se ztratili a našli a pak zase ztratili. Naštěstí tam kde jsme vylezli jsou hodní a milý lidé, kteří nám poradili správně a pak už jsme se ztráceli jenom trošku a do Napajedel jsme došli kolem dvanácté večer. Usnuli jsme asi kolem třetí čtvrté hodiny ranní a vzbudily jsme se v osm hodin.

Nasnídali jsme se a pak začala prezentace fotek, které jsme nafotili cestou. Po prezentaci vyhlásili pořadatelé výsledky. I když my jsme byli rádi, že jsme to přežili skončili jsme na třetím místě z pěti družin ve kterých závodili o hodně starší skauti a skautky. Pak už jsme se sbalily a počkaly na Klíštiného taťku a odjeli domů. Jak jsme byliy šťastné, když jsme uviděly naše malé Pozlovice.


Zapsala: Tereza Hájková - Klíště

Junák Pozlovice - Email: junakpozlovice@seznam.cz - 2007     poÄŤĂ­tadlo.abz.cz