RIKITANŮV MEMORIÁL

6.2.2010

Je sobota časně ráno a my se chystáme na závody do Starých Hutí. Kolem 6:45 se postupně scházíme na nádraží v Luhačovicích, jelikož nám Oskar naplánoval trasu následující: do Újezdce se dostaneme vlakem, tam přestoupíme a pojedeme do Brodu, kde už na nás bude čekat speciální autobus pro junáky a dál půjdeme pěšky.
Ve vlaku nás Oskar docela potěšil tím, že měl jízdenky v pořádku a že je nemusíme hledat v pouzdře na kameru, ani v jeho bundě a ani nikde jinde. Sešlo se nás celkem 15 + samozřejmě Oskar, Verča, Kolda, Mamut, Marek, Colins, Mára, Kačaba, Alanč, Dandy, Bára, Lucka, Willík, Dáša, Salám, Klíště. Závodících družinek se utvoří celkem 6: Colins + Mára, Kačaba + Klíště, Alanč + Dáša, Bára + Dandy, Willík + Lucka, Salám + doprovod z Brna, s tím že Verča, Kolda, Marek a Mamut nás jeli podporovat na trat‘.
Když jsme přijeli na místo závodu, zjistili jsme, že jsme přijeli vcelku nevybaveni, protože jsme nevzali plachtu, lopatu a dokonce ani stan jako ostatní střediska! Protože jsme ale pozlovští dementi, hlavu si s tím neděláme a usadíme se na holý sníh. Samozřejmě jsme neváhali a hned šli hrát roztahovák a taky tři klacky (které na tom sněhu vážně nemají chybu), abychom byli mokří dřív, než dorazíme na start. Některým z nás (těm nenormálním, jak Bára prohlásí) to ale nestačí, a aby každý věděl, že jsou to pozlovští dementi, tak se jednoduše označkují červenou tečkou na čelo (podle Markovy oblíbené značky – Tilak).
Po chvíli jsme se sešli kolem stožáru na nástup a dostali startovací čísla, kartičky a ……3, 2, 1, START! Prvním stanovištěm je Morseovka, na kterou jsme se s Bárou dostaly až na třetí pokus, protože my jsme schopné se ztratit i pár metrů od startu! První úkol jsme měly, dá se říct celkem obstojně za sebou, a vyrážíme na rozdělávání ohně. Po kapsách vylovíme nůž, kůru a sirky a začneme štípat co nejtenčí třísky. Po 5 minutách už běžíme na lanovou lávku a voláme „hurá“, že máme všech deset prstů pohromadě. Když úspěšně přelezeme hodně vysokou lávku a proběhneme lesem, objevíme louku, na které jsme ještě v červenci váleli sudy. Už z dálky vidíme Mamuta, jak na samém vrcholku staví cosi dost nerozpoznatelného, co se má nejspíš podobat něčemu, jako je sněhulák. Až se konečně dopotácíme nahoru, čeká nás kimovka – musíme si zapamatovat 16 věcí za 2 minuty, což se nám kromě jednoho podaří. Dále následuje uzlování, zdravověda, a posléze narazíme na azimuty. Díky sněhu a vyšlapaným cestičkám se nám podaří všechny čtyři bez problému najít. Se sněhem je nespokojená pouze Bára, které se dostane až do žaludku a to díky strmým kopcům při azimutech, které sjede víceméně po (holém) zadku. Dále následuje odhad vzdálenosti, příroda a nakonec hod na Balůa.
Po doběhu se všichni převlečeme do suchého a čistého, a samozřejmě naši otečkovaní dementi neváhají a jdou hrát oblíbené buldoky, aby toho oblečení neměli na sušení málo. Na nástupu se dozvíme poměrně pěkné výsledky – Kačaba + Klíště se umístily na 1.místě, Colins + Mára obsadili 3.místo, Dandy + Bára také 3.místo a Lucka + Willík byly „diskva“ , protože neví, že jsou rangers a tak si udělaly azimuty pro rovery. Po nástupu jsme se odebrali na zastávku na autobus, který nás dovezl až do Luhačovic. Nečekali jsme ani tři minuty a jako na zavolanou nám jel autobus, takže jsme ani nemuseli otravovat rodiče a v 17 hodin už jsme se rochnili doma v teplých vanách.

Zapsala: Dandy – Dana Musilová
1 |
Junák Pozlovice - Email: junakpozlovice@seznam.cz - 2007     poÄŤĂ­tadlo.abz.cz